Leden 2012

Muhaha :D

31. ledna 2012 v 15:08 | Terk. ♥ |  Pocity...
Muhaha lidi jsem happy :D Jdu ven s Patrk. a jdeme bruslit----> užijte si to tu, pá :D do sedmi doma ;)

I'm not your ghost anymore...

31. ledna 2012 v 14:34 | Terk. ♥ |  Pocity...
No, dneska si tak tedy trošku přijdu. xP x) ♥...

Ráno jsem přišla ke škole kde stály nějaké dvě malé holčičky, Nic netušíc jsem vylezla na schody a ony když mě viděly, vrhly se mi do náruče ,,Oni jsou ve vnitř a nás nechtějí pustit." a jedna se rozpkala. Upřímně....vím, co dělat když brěčí někdo 14ti letý, ale když mi ,,v náruči" (spíš u nohou) pláče někdo šestiletý koho ještě k tomu ani neznám, je to zvláštní pocit. Ale dobrý, řekla jsem jim, že s nima počkám než nás školník pustí všechny. :) Počkala jsem, na konec je šla doprovodit i do třídy. Okey, bylo to vtipný...
Jdu dolu do skříňky, cestou potkám učitelku, dvakrát jí pozdravím, neodpoví. Zpět ze skříňky potkám učitele, taky mi neodpoví na pozdrav. Jdu do třídy, tam sedí kámoš, ani si mě nevšimne. Sedni si, začnu psát dopis, přijde kámoška, přestanu psát dopis. Jdeme se učit na chodbu, já se neučím, spíš si čtu tahák. Uvidím tátu xTerezky...co tu dělá? Jak to že tu není Terka? nevšimnu si jí nejdřív, ale pak mě na to upozorní Benky tím, že mě zatáhne na záchod a když chci vyjít ven, nechcě mě pustit. Jdu za ní, obejmu jí, doufám, že jsem se snad nenakazila...x) ♥
Začne první hodina, máme našeho třídního. Je literatura, on se mě na něco zeptá a já začnu ,,No, Máj je o tom, že..." zarazím se, slyším jeho jak mě strašně moc vysokým a slabím hláskem paroduje. Doprčíc, vždyť já mluvím strašně moc potichu, nedivím se, že mě nikdo nepozdravil, neslyšeli mě uvědomím si. Nadechnu se a na opak začnu mluvit strašně nahlas. Když dořeknu děj, zvednu hlavu a kouknu se na něj. On se na mě usmívá, ale né tím jeho šklebem od ucha k uchu, ale upřímným úsměvem, jak kdyby mi říkal ,,Vím, že se snažíš..."
Další hodina fajn, sedím s Patrk. a je to sranda. Maluje mi na žákovskou a vůbec nedáváme pozor. :P :D Máme přestávku, tu já a Patrk. skoro celou strávíme v ředitělně, protože tam jdeme za řiditelkou kvůli pošahanýmu bodu ve školnim řídu, kde je napsáno, že nesmíme ve škole posluchat hudbu a mít sluchátka. Hodně toho toleruju, nikdy jsem si nebyla stěžovat na ty kraviny, co tam jsou, ale tohle už fakt ne....zakážou mi poslouchat hudbu=zakážou mi žít. Takže tohle si vybojuju...
Kažopdáně jsme tam museli na ředitelku ještě nějakou dobu čekat a tak jsme se šly kouknout zase do první třídy...opět jsem se tam ocitla a bylo to moc fajn, prvňáci se na nás s Patrk. vyrhli jak kdyby jsme byli Ježíšci. x)

Před poslední, pátou hodinou jdu na záchod. Stoupnu si před zrcadlo...vypadáš příšetně...cvakne mi v hlavě, ale tu myšlenku rychle zaženu. Když udcházím, podlo mí se mi koleno...jsi strašně slabá, takhle moc jsi ještě nikdy nebyla...zase se mi objeví v hlavě, ale hned na to tomu odporuju...jo, ale ani ne takhle silná! ,,Ehm...mňm mňm" řeknu si pro sebe, usměju se a jdu dál. x)
Poslední hodina s třídním sranda. Když do ruky konečně vezme vysvědčení, začne mluvit teplým hlasem ,,Nějaký shrnutíčko by to chtělo."...všichni výtlem. x) ♥ Je to fajn, až na omluvený hodiny, který mám fakt příšerný (218 x´D) je to vysvědčení šupel. x) Průměr mám 1,56...ve třídě jsem přesně polovina a to jen kvůli jedný blbý 3 z příroďáku. Jinak jsem byla happy, z Čj mám jedničku a měla jsem mít dvojku a z matiky mám dvojku a měla jsem mít trojku. x) Když jsem na třídního koukala strašně vyjeveně a ptala jsem se ho, proč mám jedničku řekl mi s úsměvem ,,Když jsem koukal na ty ostatní přišlo mi nefér ti dál dvojku." a tak jsem happy. x) ♥ Nejlepší bylo to rozdávání...položil to na stůl ,,Tak si to vemte." a začal se se smíchem houpat. x´D
Po téhle hodině odešel do kabinetu a my na něj ještě měly několik minut čekat ve třídě. Douklízeli jsme a u katerdy seděl Patrk. a Kubík. Šla jsem za nima a postavila jsem se vedle Kubíka. Ten mě se slovy ,,Vypadni!" strašně odstrčil, nečekala jsem to a tak jsem málem spadla, no každopádně jsem hodně musela dělat, abych neztratila rovnováhu. A ona se na mě pak koukl a strašně se zatvářil ,,Ježiš Štefi! Já myslel, že jsi Adam...promiň, sorry.." vzal mě kolem ramena ,,..prosimtě promiň, to jsem nechtěl, já si tě nevšiml, ty máš bílí triko jako on, promiň, sorry strašně moc!"...a oba jsme se začaly smát...x) Patrk. se nám tam gebil, ten uplně nemoh...x´D Pak jsem vždycky jen z pohledu na Kubíka dostala výtlem a on taky...:)

Teď jsem tady doma....nevím co budu dělat, asi psát dopis...no, je toho víc. x) Tak se zatím mějte lidi, snad vám výzo dopadlo dobře! x) Terk. ♥

Vždycky budu mít sílu...

30. ledna 2012 v 22:24 | Terk. ♥ |  Pocity...
Vždycky budu mít sílu usmát se do očí člověku, který mě chce vidět brečet! -z tohodle moc fajn blogu http://anulinnka99.blog.cz/

a jinak dál, to, co mě fakt dostává a i když to třeba není tak, líbí se mi to...

Miluju,když z Tebe motýlky v břiše mívám!:-)))♥

Tvářím se , že mi to je jedno , ale ty nevíš , jak mě to ve vnitř zabíjí .

objetí je někdy více než tisíc slov

Naučila jsem se unést bolest…skrýt smutek a smát se se slzami v očích…a to všechno jen, abych udělala lidi, které mám ráda šťastnými…

Bolí když máte někoho ve svém srdci…a nemůžete ho obejmout…:(♥

nechci být ta, na kterou si občas vzpomeneš, chci být ta, na kterou nikdy nezapomeneš.

je lepší shořet , jak vyhasnout !

vždycky čekám až napíšeš a pouhé tvé 'ahoj' mi vykouzlí úsměv mezi těmi slzami

Nejhorší způsob, jak opravdu pocítit, že ti někdo moc chybí je, posadit se vedle něj a uvědomit si, že ho ani nemůžeš obejmout...


díky moc

Co jsi snědla?!

30. ledna 2012 v 19:30 | Terk. ♥ |  Pocity...
Čtu si knížku, říkám si ,,musíš číst! Nespi! Musíš to dočíst!" ale nepomůže to, zechrápla jsem na dvě hodiny. Teď si přijdu jak zhulená, nesnáším spánek přes den. Přijdu do kuchyně ,,No kdopak se nám to probudiiilll?" říká na mě mamka. Odpovím jí *mňm mňm* a jdu dál. ,,Co budeš jíst?"
,,Nevím mamí, nemám hlad."
,,Musíš jíst!"
,,Já se najím, ale né moc, poslední dobou mi jídlo spíš ubližuje..."
,,No to ne...!" a už to začalo. Přednášky o tom, že jestli budu jíst málo, pošle mě do nemocnice, atd. atd. Mě to strašně moc štve, protože já jím uplně normálně. Prostě nejím moc a někdy skoro vůbec, ale mě fakt poslední dobou jídlo spíš ubližuje, takže radši nebudu tolik jíst. No každopádně mě to mrzelo...
Přijdu do pokoje a tam se na počítači objeví Tvoje fotka...Hrášku...řeknu si nahlas, sednu do židle a dostanu nehoráznou chuť na Secrets...přijde mi, jako by jsi tu byla. Pustím Secrets a jdu si lehnout do postele. Lehnu si tak, jak když jsem Ti ležela v náruči....jsem šťstná, strašně moc cítím svoje srdce, přijde mi, jako že je Tvoje...♥♥ Hrášku...řeknu si opět, strašně moc bych chtěla být s Tebou, jediné co mě uklidňuje je fakt, že s Tebou jsem...je to jako o prázdniny, strašně moc mě všechno bere, ale polovina srdce mě drží, ten fakt, že jsem s Tebou. ♥ A to nádherné Secrets a to, že se večer budeme psát...♥♥

,,Just don't let me dissappear"...♥♥ Díky! ♥♥ :´)

Robot boy

30. ledna 2012 v 15:46 | Terk. ♥ |  Music ♥
Já si tak hraju na piáno, snažím se naučit untitled a najednou z toho, že jsem strašně naštvaná že mi to nejde prostě někam máčknu...jupííí...a strašně mi to znělo, začala jsem se hrát a sama od sebe a od poslechu jsem se naučila robot boye....jupííí...lidi, já jsem tak happy, není to nic těžkýho, to je pravda, ale já se to naučila díky uším a to jsme v životě neslyšela, zpívám jak pako a prostě nejsem hudebně nadaná....já se zlepšuju, juchůůů...x´D x) ♥♥ Robot boy....teď to tady stále hraju a strašně moc se mi to líbí...x) ♥

Na pokraji zhroucení...

30. ledna 2012 v 13:32 | Terk. ♥ |  Téma týdne :)
Zoufalství....tohle téma mě praštilo do očí a uděřilo do břicha...po tomhle týdnu vím jistě, žo o něm můžu napsat...

Je mi teprve 14 let a myslím, že jsem zoufalství zažila už hodněkrát. V sedmi letech, kdy mi umřela nejlepší kamarádka, v desti, kdy umřel pejsek, se kterým jsme byla od narození a milovala jsem ho, moje Nelinka. A minulý týden....všichni si svoje problémy vybíjeli na mě, na konci týdne jsem fakt byla zoufalá, pomalu jsem se hroutila...ale pak přišlo světlo z čistého nebe a já jsme za to strašně vděčná...


Když jsem vpadla do zoufalství, bála jsem se, že se z toho fakt hodně dlouho nedostanu. Od roku 2010 umím věřit, umím se zapřít a říct si, že to prostě dám. Jako dneska....Ale dneska už nejsem zoufalá. Prostě vždycky jsem měla víru v to, že to bude lepší. Minulý týden ne, bála jsem se toho, že tohle už fakt nedám, nedáme. Přirovnala bych to k barvám...Minulý týden jsem měla šedo až černo, nic nebylo barevné, jen moje slzy vypadaly modře. Ale v sbotu přišla bílá, Hope jednoduše přišlo světlo a všechno se obrátilo k lepšímu....když jste zoufalí, potřebujete anděla, který vám pomůže k tomu, aby jste nebyli...a já ho mám. Sama nechápu to, jak jsem k němu přišla, ale jsem za to strašně moc vděčná, šťastná a jsem z toho dojatá. Anděl, který vám nabídne aby jste byli s ním a tím vám v podstatě zachrání život, protože mě přišlo, že jsem ten týden nežila. On vás zase do toho života vrátil, ukázal vám úsměv, upřímné objetí a to, že zoufalí nemůžete být stále, že TO MUSÍTE DÁT A VĚŘIT. I když to třeba bolí, smát se. I když nejste s ním, doufat v to, že se zase brzy uvidíte...prostě mít naději. A moje naděje, jsi Ty! ♥

Zoufalství se dá překonat, když máte důvod PROČ ho překonat. Já dneska ráno byla strašně mimo, plakala jsem, bolelo mě oje zranění. Ale když jsem jela do školy, potkala jsem auto s tím andělem (dojemný je, že je stříbrný xD) a prostě jen to, že jsem ho potkala, že jsem vtěřinu viděla Tvůj obličej mi dalo tak moc síly, že jsem se školou prosmála. Díky! Zoufalá teď už dlouho nebudu, nic se tím nevyřeší. A vy taky nebuďte...nemá to cenu a ještě vás to strašně vysílí. Lidi, mějte good life bez problémů, jak se sluší a patří....a jestli jste zoufalí, zamyslete se nad tím, jestli vám to zoufalství za to něco opravdu stojí. Protože jestli ne, nemá to cenu. A jestli ano, ten druhý si to uvědomí. ♥ :´)

Hodně...

29. ledna 2012 v 21:28 | Terk. ♥ |  Pocity...
,,Mezery mezi prsty jsou na to, aby je někdo vyplnil...."
...dokonalý citát. ♥
Dále se mi taky líbí citát od Benjamina Franklina:
,,Každé poučení bolí"...pravda. ♥
,,Vybírej si přítele bez spěchu, ještě méně spěchej vyměnit ho."...tak bez spěchu jsem tedy vybírala...13 let ujde ne? x) ♥ A měnit dlouho nehodlám! ♥♥

Já nějak nevím, nechce se mi už plakat, je to krásný pocit zase, jdu ležet méďovi do náruče...pá...mějte se všichni krásně...♥ :´)


Dostala se z toho...ano! x)

29. ledna 2012 v 17:21 | Terk. ♥ |  Obrázky, co mám ráda ;)
Když jsem ocházela, chtělo se mi plakat, měla jsem na tváři neuschlou slzu. Když jsem přišla, chce se mi jen usmívat a mít dobrou náladu...a hlavně vděčnou...

Řeknu vám, je strašně moc zvláštní pocit jít kolem místa, kde jste před několika hodinamy byli a byli jste tam s osobou, kterou máte nejradši ze všech. Vidět vás a jí, jak se objímáte, vidět jak vám říká ,,Díky" a vy jí také. ♥ Je zvláštní pocit to vidět, i když je tam prázdno...♥ Ale když jsem si to představila, pustila jsem si tu nejkrásnější melodii a song hned po Tvém heartbeatu. ♥♥ Ono úžasné Secrets, které tedy teď pouští táta a dost mě to doje*ává...♥♥

protože se mi tahle fotka fakt hodně líbí, má něco do sebe...♥♥

Protože to nemůžu dostat z hlavy...

29. ledna 2012 v 15:08 | Terk. ♥ |  Music ♥
Tóhle není možný, tak jsem tu písničku neměla ráda...teď jí fakt totálně nemůžu dostat z hlavy, zní mi tam od rána, co jsi jí hrála. x´) Nevím....ale....je krásná! Jdu se učit slova, pak písat dopis...díky moc, děkuju Ti! ♥♥♥


Výgeb z Aj?

28. ledna 2012 v 13:19 | Terk. ♥ |  Pocity...
Tak tohle jsem nečekala, strašně se tady směju. x´D Snažím se dělat papír z Aj, který jsem dostala v pátek na škole, kam jsem chodila dřív a jsem z toho totální pako. xD Vůbec nic nevim, jen tak hádám a blbnu tady s tim...výgeb z Aj? Ano, why not :D ;) ♥ Ještě že to fakt neni do školy, to by to po mě nebylo jak přečíst, protože se mi totálně klepu ruce a bylo by to celý špatně :D