close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

I'm not your ghost anymore...

31. ledna 2012 v 14:34 | Terk. ♥ |  Pocity...
No, dneska si tak tedy trošku přijdu. xP x) ♥...

Ráno jsem přišla ke škole kde stály nějaké dvě malé holčičky, Nic netušíc jsem vylezla na schody a ony když mě viděly, vrhly se mi do náruče ,,Oni jsou ve vnitř a nás nechtějí pustit." a jedna se rozpkala. Upřímně....vím, co dělat když brěčí někdo 14ti letý, ale když mi ,,v náruči" (spíš u nohou) pláče někdo šestiletý koho ještě k tomu ani neznám, je to zvláštní pocit. Ale dobrý, řekla jsem jim, že s nima počkám než nás školník pustí všechny. :) Počkala jsem, na konec je šla doprovodit i do třídy. Okey, bylo to vtipný...
Jdu dolu do skříňky, cestou potkám učitelku, dvakrát jí pozdravím, neodpoví. Zpět ze skříňky potkám učitele, taky mi neodpoví na pozdrav. Jdu do třídy, tam sedí kámoš, ani si mě nevšimne. Sedni si, začnu psát dopis, přijde kámoška, přestanu psát dopis. Jdeme se učit na chodbu, já se neučím, spíš si čtu tahák. Uvidím tátu xTerezky...co tu dělá? Jak to že tu není Terka? nevšimnu si jí nejdřív, ale pak mě na to upozorní Benky tím, že mě zatáhne na záchod a když chci vyjít ven, nechcě mě pustit. Jdu za ní, obejmu jí, doufám, že jsem se snad nenakazila...x) ♥
Začne první hodina, máme našeho třídního. Je literatura, on se mě na něco zeptá a já začnu ,,No, Máj je o tom, že..." zarazím se, slyším jeho jak mě strašně moc vysokým a slabím hláskem paroduje. Doprčíc, vždyť já mluvím strašně moc potichu, nedivím se, že mě nikdo nepozdravil, neslyšeli mě uvědomím si. Nadechnu se a na opak začnu mluvit strašně nahlas. Když dořeknu děj, zvednu hlavu a kouknu se na něj. On se na mě usmívá, ale né tím jeho šklebem od ucha k uchu, ale upřímným úsměvem, jak kdyby mi říkal ,,Vím, že se snažíš..."
Další hodina fajn, sedím s Patrk. a je to sranda. Maluje mi na žákovskou a vůbec nedáváme pozor. :P :D Máme přestávku, tu já a Patrk. skoro celou strávíme v ředitělně, protože tam jdeme za řiditelkou kvůli pošahanýmu bodu ve školnim řídu, kde je napsáno, že nesmíme ve škole posluchat hudbu a mít sluchátka. Hodně toho toleruju, nikdy jsem si nebyla stěžovat na ty kraviny, co tam jsou, ale tohle už fakt ne....zakážou mi poslouchat hudbu=zakážou mi žít. Takže tohle si vybojuju...
Kažopdáně jsme tam museli na ředitelku ještě nějakou dobu čekat a tak jsme se šly kouknout zase do první třídy...opět jsem se tam ocitla a bylo to moc fajn, prvňáci se na nás s Patrk. vyrhli jak kdyby jsme byli Ježíšci. x)

Před poslední, pátou hodinou jdu na záchod. Stoupnu si před zrcadlo...vypadáš příšetně...cvakne mi v hlavě, ale tu myšlenku rychle zaženu. Když udcházím, podlo mí se mi koleno...jsi strašně slabá, takhle moc jsi ještě nikdy nebyla...zase se mi objeví v hlavě, ale hned na to tomu odporuju...jo, ale ani ne takhle silná! ,,Ehm...mňm mňm" řeknu si pro sebe, usměju se a jdu dál. x)
Poslední hodina s třídním sranda. Když do ruky konečně vezme vysvědčení, začne mluvit teplým hlasem ,,Nějaký shrnutíčko by to chtělo."...všichni výtlem. x) ♥ Je to fajn, až na omluvený hodiny, který mám fakt příšerný (218 x´D) je to vysvědčení šupel. x) Průměr mám 1,56...ve třídě jsem přesně polovina a to jen kvůli jedný blbý 3 z příroďáku. Jinak jsem byla happy, z Čj mám jedničku a měla jsem mít dvojku a z matiky mám dvojku a měla jsem mít trojku. x) Když jsem na třídního koukala strašně vyjeveně a ptala jsem se ho, proč mám jedničku řekl mi s úsměvem ,,Když jsem koukal na ty ostatní přišlo mi nefér ti dál dvojku." a tak jsem happy. x) ♥ Nejlepší bylo to rozdávání...položil to na stůl ,,Tak si to vemte." a začal se se smíchem houpat. x´D
Po téhle hodině odešel do kabinetu a my na něj ještě měly několik minut čekat ve třídě. Douklízeli jsme a u katerdy seděl Patrk. a Kubík. Šla jsem za nima a postavila jsem se vedle Kubíka. Ten mě se slovy ,,Vypadni!" strašně odstrčil, nečekala jsem to a tak jsem málem spadla, no každopádně jsem hodně musela dělat, abych neztratila rovnováhu. A ona se na mě pak koukl a strašně se zatvářil ,,Ježiš Štefi! Já myslel, že jsi Adam...promiň, sorry.." vzal mě kolem ramena ,,..prosimtě promiň, to jsem nechtěl, já si tě nevšiml, ty máš bílí triko jako on, promiň, sorry strašně moc!"...a oba jsme se začaly smát...x) Patrk. se nám tam gebil, ten uplně nemoh...x´D Pak jsem vždycky jen z pohledu na Kubíka dostala výtlem a on taky...:)

Teď jsem tady doma....nevím co budu dělat, asi psát dopis...no, je toho víc. x) Tak se zatím mějte lidi, snad vám výzo dopadlo dobře! x) Terk. ♥
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Anny Anny | Web | 31. ledna 2012 v 17:13 | Reagovat

Ahaa,takže nespřáteluješ?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama