Právě jsem přišla z venku, kde jsem se tedy fakt vyblbla...není blbnutí jako blbnutí, já jsem se vyblbla i když jsem tam jen tak stála a chytala vločky do pusy. x) Přišla jsem si jako totálně malá...tolik vzpomínek se mi vybavilo...x´) Stát, koukat nahoru do oblohy, vidět jen spoustu vloček a šedou oblohu a v uších mít Astronauta...krásný pocit, ještě kdyby mě něco nebolelo, bylo by to dokonalý....TOHLE JE ŽIVOT....mít radost, být vděčná a chápat...připadat si jako malé dítě, přitom když je vám 14 let. Děkovat za to, že to chápu jen jedné osobě...děkovat Tobě!! ♥♥ x´)

první obrázek se mi líbí...ty vločky...mám to ráda...x)

druhý obrázek je strašně moc zvláštní, tedy mě tak přijde. Přijde mi, že je to jak ze snu...trošku rozmazané, padají vločky...ta fotka prostě...tohle je můj zimní sen...x)

třetí fotka jsou stromy a před nima vločky...nic nového, ale mě se to líbí...x)

další fotka je sněhové srdce....tak strašně moc jsem měla chuť si ho takhle vytvořit...♥♥ Díky! ♥♥ Ta zima, ten sníh mi strašně moc připomíná moje dětství...ale přijde mi, jako kdyby jsi v něm už byla...přijde mi, že jsem zase malé dítě, ale v mém životě jsi už Ty. ♥ Díky...díky...díky...nemám nějak víc slov, jsem teď strašně moc vděčná a šťastná za Tebe! ♥♥

Protože se moje pocity bijou a já jsem strašně moc zmatená, ale šťastná...
Protože si přijdu jako malé dítě i když je mi 14 let...
Protože když vidím sníh, mám chuť do něj skočit...
Protože když někam hodím sněhovou kouli, začnu se strašně moc smát...
Protože když mi spadne vločka do oka, strašně moc to studí, ale mě se to líbí...
Protože když je všude kolem mě bílo, nechápu, jak život může být tak krásný...
Protože sníh je někonečný, stejně jako můj vděk...
Protože je to sníh, já, Ty, moje bolest, můj úsměv...protože je to ŽIVOT!! ♥♥♥ Díky! ♥ x´)
