Ten pocit, když se na sebe kouknete do zrcadla a přijde vám, že to nejste vy...
Ten pocit, když se koukáte na vaší starou fotku a říkáte si ,,Vážně ?"...
Ten pocit, když si na sebe vezmete staré oblečení, které jste měli rádi a je vám malé...
Ten pocit, když vám je líto, že tak rychle rostete...
Ten pocit, když jste si jako malý říkaly, že by jste v životě mamince neřekli matko a teď jí tak říkáte běžně...
Ten pocit, když jste nevěděli, co je to puberta...
Ten pocit, když jste si přáli aby vám už bylo patnáct, ale teď zase chcete aby vám bylo sedm...
Ten pocit, když se na sebe kouknete a zjistíte, jak moc jste dospěli...
Pardon, mám strašně moc fajn náladu, venku je hezky (snad to aspoň dneska vydrží), já necítím ruku, protože mi brali krev z pravé, která mě už dlouho bolí a teď...jak kdybych jí neměla. Vzpomínám, jsem vděčná a to sluníčko mě nějak nabíjí energií, kterou fakt nemám....a to jako že vůbec. Spala jsem celkem 4 hodiny a to když jsem přišla z odběrů a bylo mi vtipně. Tak jsem si lehla a usnula. Všechno do sebe až moc zapadá....moje zranění, teploty, nevolnost....na 95% jsem měla přechozenou mononukleózu. xD xP Ani pořádně nevím co to je, ale moje ruka mi dokazuje tedy fakt hodně, že už dlouho nebude chtít zase asi 8 zkumavek krve pryč. :P :D A já taky ne, přijdu si že se vznášim, jen ruka mě táhne dolů....prostě vtipně a nejhorší na tom je, že mi to stále teče....a i když si to mačkám jak pako, nepomáhá to. :P :D Nééé...vůbec se mi netočí hlava. xD Ještě si půjdu lehnout a číst si...nejlepší na tom je, že jak kdyby moje tělo vědělo, že kdybych se teď zase rozplakala, nedala bych to a tak mi nejde být nic jiného než happy...všechno mě strašně rozusmívá, přijdu si jak sluníčko bez energie...x))

