,,Ne pana trenere..."
...fakt mi přijde, že už neznám význam úsměvu, tedy upřímného. Kdžy mi mamka řekne, ať se na ní usměju, tak to poslušně udělám, ale zdaleka to není upřímný. Za vším je tenis...vážně jsem si myslela, že takhle moc plakat už nikdy nebudu...spletla jsem se...
,,Ahoj babi."
,,Ahoj Terezko, co se děje?"
,,Nic...jen si potřebuju s někám popovídat a nikdo tady není..."
,,Aha...no víš, zníš strašně moc utrápeně."
...ach jo. :( I babička to pozná, tu jsem nikdy nějak nezajímala. Na konec mi ona začala vyprávět o Janny, jak se tam má. To bylo fajn, Janny mi vždycky zvedne náladu. A já pak začala myslet na Nelinku...strašně mi chybí...♥♥
Do mailu jsem se snažila něco udělat, ale zrada...on to ten mail zarovnal...takže to prostě nejde...ani tady :( ♥♥♥ Ale prosrě...DÍKY ♥♥
Kažodpádně...
