Dobře...tak jsem to s tím štěstím včera asi malinko přehnala...jsem sama v bungalovu...a pláču. Já už nechci...
Ráno fitness...myslela jsem, že chcípnu, bolelo mě dýchat, ale ma to jsem už zvyklá. Takže jsem si říkala, že to prostě dám...ale nedala. První půl hodiny tréninku, já jsem nemohla dýchst a fakt mě strašně bolely žebra. Tak mě trenér odvedl k fyzioterapeutovi a ten mi řekl, že mám hrát už jen půl hodiny a opatrně. A trenink odpoledne to samé. Tak jsem hrála půl hodiny a pak šla...a teď tady pláču. Ne to přesně tak, jak jsem to čekala. Bohužel zažít je horší než to čekat...
So lidi...omlouvám se za výlev, ale když něco píšu tak aspoň nepláču. Nechci plakat...bolí to. x( ❤ Promiň....jsem prostě looser...❤x❤
