Ach jo...:/ Včera jsem cvičila na fitness a tak moc mi ruplo v lokti, že jsem nemohla nic. Dneska mě to bolí, ale to je moje normální bolest, na kterou jsem si už zvykla, takže okey. Ale...
...hraju ranní trénink, pohoda, pijánko. Trenér mi řekne, ať zahraju jeden úder...takovej voley. Bojím se ho, ale řeknu si ře tedy ok, že to aspoň zkusím. A zkusila a nedala...ten pohled trenéra mám stále před očima a chce se mi z něj plakat. Ještě nikdy jsem neviděla někoho aby na mě koukal takhle...takhle moc utrápeným pohledem. Poslali mě k fyzioterapeutovi a ten mě nechal ráno odpočívat. A co že mi to vlastně je? Žebra...Opět! Opět u Tebe mám spát a bolí mě žebra...opět cítím totálně můj heartbeat a bolí mě to jak svině. Opět nemůžu pořádně dýchat...musí to přejít! Do soboty to musí přejít, protože bych si přála aby to spaní vyšlo a opravdu nechci, abychom zase nespaly jenom kvůli mě a tomu, že neusnu z bolesti. :P
Dobře Terko...tohle nic není. To, že ti ruplo v žebrech a že tě to bolí jak svině a to, že tam máš strašnou podlitinu nic není. Nikam dál než k tomu fyzioterapeutovi nejedeš. Nanejvýš domů. Ono to přejde...teď dopoledne si odpočineš a bude to okey! říká mi moje protisvědomí a má pravdu...x) Co mi to náladu? Nezhoršilo...stále jsem unavená, ale happy...x) ♥♥ A jsem strašně dojatá...x´) ♥♥ Opět...a vůbec...ať už je sobota...x´) ♥♥
