,,Ahoj mamí, nebudím tě?"
,,No, tentokráte už jo."
,,Ježiš promiň, to mě strašně mrzí..."
...už jenom to mě rozplakalo. Pak to bylo to samé jako každé ráno. Řeknu si ,,Už mám za sebou skoro týden, už jen chvíli!"...nepomůže.
...,,Už je 22., za chvíli bude 26. a já už skoro pojedu domů!"...nepomáhá.
...,,Je to fajn, strašně moc jsi už zhubla a nabrala jsi svaly, ještě ten druhý týden a budeš mít super tělo!"....nepomáhá.
...,,Máš tady kamarády, co se s tebou baví!"...nepomáhá.
...,,V česku je tolik problémů, škola a všechno a ty to nemusíš řešit, protože by jsi stejně nic nevyřšila..."...=ubližuje. ❤❤ Já tak strašně moc chci domů....každý den mamce pláču ráno do telefonu, že bych strašně moc chctěla, aby pro mě v neděli někdo přiletěl. Vždyť se určitě dá zařídit letenka. Celou noc tu zase pršelo...teď mám fitness a pak doufám, že bude pršet dál. Jam ten tenis už sakra hrát nechci! A ještě tady...já chci domů....,,Somebody help me...." ❤x❤

Máš pekný blog a zaujímavý dessing... neboj všetko bude v pohode len to treba preplávať... Ja hovorím tak: Ak som na dne, aspoň sa mám od čoho odraziť :)