Ráno se probudím, lezu z postele..,,Jau, jau, jau..." stále dokola, všechno mě bolí, všude mi křupe. :P Jdu do školy, učím se stále to samé jako v noci-přírodopis. Je mi zvlátšně, ale dobrý, snažím se neřešit. Přijdu do školy, sednu do učebny, stále se učím. Přijde kámoška ,,Co je?"
,,Nic...učím se."
přijde další kámoška
,,Co se děje?!"
,,Nic, co by se měla dít...učím se!" už mě to malinko naštve. Dobrý, jako vždycky...sranda se pomalu stupňuje a poslední hodinu už chcípám smíchy..x) Sice mě naštval příroďák....já se to jak debil...ehm, proč jak. Já debil se to do dvou učim, usnímám kolem půl čtvrtý, spim do sešti a pak to napíšu na 5?! Je mi uplně na nic že jsem se to učila? Prostě to mě dost naštvalo...ale pak mě hned kámoši zase rozesmáli, takže fajn. :)
Tělocvik...cháchá. x´D Nejlepší štafeta...dva kotrmelce, pak přeskákat překážky a pak běh...opět přeskákat překážky a zase dva kotrmelce. Upřímně řečeno...když jsme měly udělat ty kotrmelce a pak skákat, myslela jsem, že se obtáhnu, fakt mi z toho nebylo dobře a...no prostě svět se mi z toho točí ještě teď. xP Ale sranda...x)
Po škole přijdu domů, radost, tričku fuck yea, Anglie povolena...ale pak zase malinko facka ,,Jak se těšíš? Už příští neděli frnk do Barcelony!"....ehm...
Dobrý, nějak to snesu. Jdu na trénink, srdce mi bije strašně moc, přemýšlím nad Tadeášem. Na tréninku strašně moc výgebů, ale ironickejch...všechno z bolesti, trenér mě chce zabít, že prej mě umlátí raketou a zahrabe pod kurt. xD Pak mi chce vrazit pár facek, pak už to vzdává a já jdu domů...opět začínám přemýšlet nad tenisem....,,mám na to ještě vůbec?"...
*le cesta domů. Jedu s tátou....nejdříve jedeme do obchodu, tam je to nuding a chcíping. Pak v autě...strašně moc křížů na obloze, já po tom co jsem četla a příšerně mě to vzalo nezvednu ani jednou ruku...jsem normální? Možná tím to bude...jsem normální...zní mi hlavou. Ale najednou vidím, že jedeme poměrně šejdrem..,,ehm, tati?! Tatííííí!" zařvu a táta se probere...,,Jé, nějak jsem se zamyslel..." a stočí volat těsně před dalším autem. Chvíli se motáme po silnici, ale dobrý, vrovnal to....já mám z toho srdce totálně v zadíku, takhle blízko smrti jsem nebyla od doby, kdy mě málem přejelo auto...♥x♥ Ale...kdyby to nebylo ,,just don't let You dissapear" tak bych chtěla umřít...
Dnesna si všechno strašně beru, stačí mi jedna malá narážka a mě je z toho smutno, stačí mi jedna věta a mě to příšerně vezme...teď táta v obýváku vyplňuje přihlášku do té Anglie...těším se tam. Přála bych si, aby to bylo třeba už zítra...mám chuť udělat jediné....sebrat se a jít někam hodně daleko od lidí....být sama, jen aby byla tma a já byla někde uplně sama. Přála bych si vrátit čas do doby, kdy mi bylo sedm...protože tenhle celý rok jsem si přišla a i jsem byla jen já...sama...
