*le chalupa=totální ftípek. x) Přijedeme, já happy a dojatá z toho, že jsem zase tady a že vidím Janny (náš pejsek). ❤ Přijdu domů, vybalím, zapnu compa, chci pustit hru a zjistím, že jsem uplně blbá. Vzala jsem špatné cédéčko, takže si nezahraju. To mi zkazí náladu natolik, že pro mě chalupa přestane být dojemně pěkná a začne být dojemně uplakaná. Jdu na zahradu a rozpláču se. Jdu si sednout na schody, rozpláču se u myšlenky ,,Naposledy jsem tady seděla s Tebou. Krásné vzpomínky.". ❤ Opřu si hlavu, zavřu oči a přijde mi, že tam nejsem sama. Po chvíli přijde mamka, volá s tátou, který s náma nejel. První důvod byl, že je mu špatně. Ale teď při tom hovoru mámě řekl, že nejel, protože nemůže unést to, že nechci hrát turnaje....opět mi v hlavě začalo znít ,,Věděla jsi do čeho jdeš, tak prosím nebreč!"...a přesněto mě rozplakalo. Máma volala s tátou ještě asi půl hodimy, pak mi nechtěla říct, o čem se bavili, ale já vím, že to bylo o turnajích...ale nechci na to myslet, tak jdu do obýváku k holkám, které si hrajou s mým iPadem. Začneme si hrát spolu, je sranda, do toho ještě přijde ségra, takže je ještě větší sranda, lechtá mě, já brčím zase, ale smíchy. x) Ale pak padne téma zase na tátu a já začnu upřímně s tím, že jsem včera měla chuť mu jednu vrazit. Když se mě mamka zeptá proč, řeknu jí to, ona mi na to řekne proč to beru tak vážně a já na ní začnu křičet v slzách...,,Já?! Já to beru vážně?! To nejsem já kdo j z toho nervní a kdo kvůli tomu trénuje víc než je normální!"....v slzách odběhnu do koupelny a tam se zamknu. Mamce dojde, že to, že táta řekl ,,Máš u mě mínus" fakt přehnal, že to jako legrace nevyznělo, i když to lgeace byla. Že mě to strašně vzalo, že tátu fakt nesnášim. Šla za mnou a utěśovala mě, že se Ti to pokusí vysvětlit, že táta v podstatě nikdy nic takového nemyslí vážně. Já se uklidnila a šla nahoru do pokoje k oknu. Tak jsem byla asi hodinu a plakala. Poslouchala jsem jez, koukala jsem do oblohy, vyhlížela auto a Jacksona. Bylo to strašně dojemný, trochu smutný, ale ok. ❤❤
No a přišel večer, televize, ségra vytáhla zmrzku na nervy, daly jsme si k tomu ještě mandarinkovej kompot a šlehačku. Ona měla hlášku jako ,,Terkooo...to bude žranice! To budou prdy pak!" a já výgeb, zmrzku mám ráda a i když mě bolelo břicho, bylo mi to jedno. :) ❤ Takže večer už pohoda, dobrá nálada, pohodička. x) ❤
Teď to bylo fajn, četla jsem holkám Pipi dlouhou punčachu a dostala mě tam jedna věta, kde Pipi řikala kamarádům ,,Ale teď už jděte, aby jste mohli přijít zase zítra, teď musíte odejít."...a mě nějak došlo, že kdykoli Ty odejdeš, tak zase prostě přijde dem, kdy se uvidíme. Že abychom zase mohly být někdy spolu, vždycky se musíme rozloučit. ❤❤. A tahle úvaha mě dostala, dojala a nějak přivedla k tomu, že jsem byla a jsem happy. :') ❤❤ Díky moc, mám Tě moc ráda! A doufám, že si to tam užíváš a ještě užijes. :') ❤❤.
Tak se zatím mějte, vaše Terk. x´) ❤
