Sedí na zemi kde vždycky sedávají, poslouchá Gone too soon, pláče. Je jí zvláštně, přijde si, že za všehcno může ona, že je tady na víc. Opět se bojí nějakého dne, bojí se budoucnosti, aneb ,,Nééé...já nechci...".
Sedí a vzpomíná a víkend, který je pro ní tak moc živý. Položí hlavu na stranu a když jí spadne dojde jí, že tam nikdo není. Rozláče se...v hlavě jí zní stále dokola prosím, ať už jsem zase s Tebou, ať náhoda vyjde brzy, přeju si jediný, být v Tvém naručí a cítit se bezpečně, plakat, jenom u Tebe plakat a vědět, že jsi to Ty, na koho stékají moje slzy...bože prosím, ať na to nejsem tak sama...♥♥ Dohraje písnička a jí dojdou slovy. Vzpomene si na ,,To je hlína" a dostane výgeb...♥♥ x´)
Sedí u počítače a čte mail. Čte slova, která by tak moc chtěla slyšet. Ale usmívá se. Je to pocit, jako že slyší že někdo vedle ní dýchá. Usmívá se, protože je to tak živé, až z toho má malinko strach...x´) ♥♥ V hlavě už není zoufalá, ale zní jí tam stále jen to samé díky! ♥ díky! ♥ díky! ♥ díky! ♥ díky! ♥....

...aneb You are my life, thank You...

melancholické... pekný blog :)