Jooo, to jsem se to zase někam dostala...:P
Ráno v deset u pana doktora kvůli loktu. Co mi zjistil? Že mám celý rok a půl přeražený kloubní pouzdro, že se mi tam sice už udělala malá jizvička, ale stále mi tam 8 mm chybí. Že jsem to hned od začátku měla mít 4 až 6 týdnů v klidu a zafixovaný, ale já jsem s tím samozřejmě hrála stále tenis, ještě je to pravá ruka a já jsem pravačka. Super, boží, cool, takže beru nějaký prášky, mám klid a tak nějak...Na konci prázdnin jdu na CT nebo magteticokou rezonanci, aby mi to nemusel operovat...
Od rána jsme s mamkou plakaly, mamka víc, protože táty byl dneska nesnesitelnej. Od rána byl prostě na přes držku, ano, to o svém tátovi řeknu...protože je to tak. Mamka pak prohlásila ,,Kdybych měla peníze, tak od něj už jdu pryč..."...
Na konec to dopadlo tak, že jsem se na chalupě s tátou strašně pohádala, protože jsem mu řekla co všechno si o tom tenise myslím, jak bych to chtěla mít a proč ho vlastně hraju. Prostě jsem řekla tátovi pravdu. Jenže tátovo vysoké ego nesnese pravdu, takže jsme se opět zase příšerně pohádali, nemluvíme spolu a je to na prd, ale doufám že si snad už konečně prosadím svoje slovo a nebude to jako celých 6 let poučka ,,Ty nemáš ani poradní hlas!"....ne, je mi už sakra 15 a chci mít poradní hlas, chci o sebe rozhodovat. V tenise na 100%!...
A teď se jdu koupat, byla jsem na trampolíně, kašlu na bolest nohy, na co to řešit. Už chci aby bylo pondělí a já byla s Tebou (aspoň v to doufám...)...♥♥ Potřebuju Tě...strašně moc....♥♥
Jmenuje se to ,,I need a doctor, somebody help me, this is life without You and all my secrets away..." ♥♥
